Franchising jako startovací cesta? Tohle potřebujete vědět, než se do toho pustíte

Místo aby člověk vymýšlel značku od nuly, přebere si fungující model, dostane manuál, školení, marketing zdarma a začne vydělávat. Tak se to alespoň prezentuje na konferencích a v brožurách. Realita však bývá pestřejší, někdy v dobrém, někdy spíš v horším slova smyslu. Pojďme si rozebrat, na co se kouknout dřív, než někomu podáte ruku a podepíšete smlouvu na deset let.

Vstupní poplatek je jen špička ledovce

Když si lidé hledají franšízu, většinou se dívají hlavně na jedno číslo: vstupní poplatek. Třeba 400 000 korun, 1 000 000 korun, někde i víc. V hlavě si pak počítají, jestli si to mohou dovolit. Jenže tohle číslo vám prozradí asi tolik, co cena auta bez informace o spotřebě.

Zkušenější franšízant vám řekne, že vstupní poplatek je v podstatě jen vstupenka. Reálné náklady startu se skládají z mnohem víc položek. Například:

• vybavení provozovny podle korporátního manuálu (zapomeňte na to, že použijete nábytek, který už máte);
• zásoby od schválených dodavatelů, což bývají obvykle dodavatelé samotného franchisora, takže tady neušetříte;
• rekonstrukce prostoru, která musí splňovat brand standardy do posledního detailu;
• uniformy;
• POS systém;
• povinné software licence;
• pracovní kapitál na první měsíce, kdy provozovna ještě nevydělává.

Když to všechno sečtete, často zjistíte, že skutečný start vás vyjde dvakrát až třikrát víc, než kolik je inzerovaný vstupní poplatek. Proto se vyplatí žádat detailní rozpočet od franchisora a, což je důležitější, od stávajících franšízantů. Ti vám řeknou, kolik to opravdu stálo.

Co znamená procentní podíl z obratu

Druhá věc, která se v brožurách zmiňuje krátkou větou, je royalty. Bývá to třeba 5 % nebo 7 % z obratu, někdy i víc. Zní to nevinně. Ale pojďme si to spočítat.

Pokud máte marži kolem 20 % (což odpovídá u většiny gastra a maloobchodu), znamená 5 % z obratu pětinu vaší marže. Tedy pětinu zisku. A k tomu připočtěte marketingový poplatek, který bývá další 2 % až 3 % procenta z obratu – povinně, bez ohledu na to, jestli se vám lokální reklama zdá užitečná nebo ne. Najednou jste odevzdali třetinu marže ještě před tím, než zaplatíte nájem nebo lidi.

To samo o sobě nemusí být problém – fungující značka vám přivede dost zákazníků na to, aby se to vyplatilo. Ale je rozdíl mezi „vyplatí se to“ a „je to skvělé podnikání“. A na ten rozdíl si musíte dát pozor.

Smlouvu byste měli číst dvakrát

Franšízová smlouva není jako běžná nájemní smlouva, kde si přečtete tři strany a podepíšete. Bývá to padesát, sto i víc stran právnického textu, ve kterém se skrývá spousta věcí, co normálního podnikatele překvapí.

Třeba teritoriální exkluzivita. Franchisor vám slíbí, že ve vašem okolí nikoho dalšího neumístí. Ale jak velké je to okolí? Tři kilometry? Pět set metrů? A co když si někdo otevře pobočku těsně za hranicí vaší zóny? Co když franchisor začne prodávat ten samý produkt online, který vás obejde úplně? Tohle všechno se ve smlouvách dá najít, ale často až mezi řádky.

Pak jsou tu doložky o ukončení. Co se stane, když chcete po pěti letech skončit? Můžete provoz prodat? Komu? Za jakých podmínek? Některé smlouvy obsahují tzv. konkurenční doložku, která vám zakáže podnikat ve stejném oboru ještě dva nebo tři roky po skončení franšízy. Pokud jste se za roky stali expertem na pizzu, najednou nesmíte otevřít vlastní pizzerii. Tohle stojí za to vědět dopředu.

Doporučujeme investovat do kvalitního právníka, který má zkušenost právě s franšízovým právem. Není to běžný advokát na rozvody. Stojí třeba 20 000 nebo 30 000, ale ušetří vám potenciálně statisíce.

Jste podnikatel, ale jen napůl

Tohle si lidé před podpisem smlouvy málokdy připustí. Franšíza znamená, že sice podnikáte, ale podle cizích pravidel. A těch pravidel bývá víc, než se zdá.

• Nesmíte změnit jídelníček, i když místní zákazníci po něčem volají.
• Nesmíte snížit ceny, ani když je konkurence o pár ulic dál sráží na minimum.
• Nesmíte si vybrat dodavatele kávy, i když najdete někoho lepšího a levnějšího za rohem.
• Někde nesmíte ani změnit otevírací dobu bez souhlasu centrály.

Pro někoho je to úleva. Pravidla šetří rozhodování a člověk se může soustředit jen na provoz. Pro jiného je to deset let frustrace. Pokud jste typ, co miluje optimalizovat a hledat vlastní cesty, franšíza vás bude svazovat na každém kroku. Pokud vás to znervózňuje už při čtení, je to varovný signál.

Promluvte si s těmi, co už mají zkušenosti

Než podepíšete smlouvu, sežeňte si seznam stávajících franšízantů a obvolejte minimálně pět z nich. Ne ty, které vám doporučí samotná centrála. Vyberte si je sami.

Na co se ptát?

• Kolik měsíců trvalo, než provozovna začala generovat zisk?
• Jak rychle reaguje centrála, když máte problém?
• Jaké jsou skutečné měsíční výdaje na royalty a marketing (protože v brožuře mohou figurovat čísla „od“)?
• Zvažují stávající franšízanti prodej, nebo prodloužení smlouvy?
• Vybrali by si dnes, s odstupem let tu samou značku znovu?

Posledních pět minut takového rozhovoru vám řekne víc než celý prezentační den u franchisora.

Otázka peněz na rozjezd

Jakmile máte jasno v číslech a chcete si franšízu pořídit, přichází praktická otázka. Kde vzít kapitál? Vlastní úspory pokryjí počátek málokdy a banky bývají u prvního vstupu do podnikání opatrné. Půjčka pro podnikatele od nebankovní instituce může být v takových chvílích řešením.

Důležité je nepouštět se do toho s tím, že „nějak to půjde“. Splátky budete platit od prvního měsíce, ale provozovna může vydělávat až za půl roku. Tenhle rozestup si v plánu hlídejte víc než cokoli jiného.

Franšíza může být skvělá cesta k podnikání, zvlášť pro lidi, kteří mají dobrý exekuční talent, ale nechtějí vymýšlet značku ani produkt. Důležité je jít do toho s otevřenýma očima, a ne s romantickou představou, že vám někdo dá byznys na klíč. Klíč dostanete. Ale do dveří musíte vejít sami.